S Marynou jdeme do města na procházku. Ulicemi proudí davy turistů. Cílem dnešní procházky je kavárna Kolektiv v samém centru Krumlova.
Plno tu naštěstí není, ale kavárna má ten příjemný šrumec, syčení kávovar a do toho zní melodie These days od Rudimental. Maryna sedí naproti mně, za ní otec se dvěma dcerami si dávají zákusky a limonádu, povídají si.
Vedle se usazují rodiče s dcerou. Otec i dcera jsou na mobilu, zatímco matka se snaží o konverzaci, ale otec moc zájmu neprojevuje, ale vyndavá zcradlovku a fotí matku s dcerou sedící na opačné straně stolu.
Ulicí se přibližují dva kluci, kteří si kopou fotbalovým míčem po historických kočičích hlavách. Nach chvíli si sedají na venkovní lavičku, ale dlouho se na ní nezdržují a pokračují dál.
Nové tváře přicházejí do kavárny. Na delší i kratší zastávky. Někteří mlčí, jiní si povídají. Vedle nás se usazuje postarší německý pár, které poznám podle typicky německého „genau“.
Asijská turistka si fotí stánek s trdelníkem.
Začínám si všímat jedné věci. Když nejsem sám, moje hlava funguje úplně jinak. Jsem více v okamžiku a v pohodě. Vnímám nuance kolem sebe.
Jarní sluníčko se opírá do historických budov Českého Krumlova a podtrhuje ještě víc krásu města i krásného odpoledne, které trávíme ve dvou.