Taková malá velká radost. Jako spontánní nápad, který nemá šanci na úspěch, se malým zázrakem promění ve skutečnost.
Když jsme byli s Marynou v divadle, které skončilo po 10. hodině, řekli jsme si, že by to chtělo nějakou zmrzlinovou tečku na závěr. Gelato tečku. Angelato, nebo Creme de la Créme?
Od Stavovského divadla je to na Národní třídu jenom kousek. Takže jsme se vydali na cestu do neznáma. Otevřená zmrzlinárna koncem března v sobotu večer se mi zdálo jako méně pravděpodobná záležitost.
Ale svítící cedule a postávající lidé už zdálky napovídali, že by snad ještě mohlo být otevřeno. Naše kroky zrychlovaly s vidinou večerní zmrzliny.
Koukáme na otevírací dobu. Sobota do 22:30. Koukám na hodinky a 22:25. Naše šťastné pohledy se střetly a vkročili jsme dovnitř.
Takové malé radosti, které nečekáte a stanou se, je fajn si připomínat.