Je zajímavé, jak se všechna klišé spojená s věkem naplňují. Do 30 let jsem pařil, ve třiceti jsem začal jezdit na kole a v pětatřiceti jsem poprvé okusil triatlon. Štěstí, že na porsche nebudu během krize středního věku mít peníze.
Jak jsem už psal v předešlém článku, chtěl bych obsolvovat 70,4 Ironmana. A jako první ochutnávku jsem si zvolil závod na skoro domácí půdě – v Tálíně u Písku. Forma: Triatlon Sprint: 25 km a kole, 750 m plavání a 6 km běh.
Strašák plavání
Na triatlonu mám jednoho strašáka, a sice plavání. Jako malý jsem sice chodil na plavání, ale pořádně jsem se mu nevěnoval kromě otužileckého plavání. Jednoduše neudýchám kraul. A vlastně ani technika není dobrá.
Kolo a běh jsou na druhou stranu disciplíny, kterým se více či méně věnuju. Kolu více a běhu mimo jiné pravidelnými účastmi na Ultrabalatonu v Maďarsku.
Bahňák Tálín
První disciplína byla plavání. Na start jsme doběhli asi 3 minuty před startem, takže jsem neměl ani čas být nervózní. Klasicky jsem si vybral poslední místo pro případ, že bych se dostával před ostatní a nikdo mě nepředplaval.
Na rozdíl od všech ostatních jsem se rozhodl pro prsa. Postupně se mi všichni vzdalovali, ale ne nijak zásadně, jak bych očekával. Ano, byl jsem určitě v poslední čtvrtině, ale spokojený jsem určitě byl.
Chvíli jsem měl pocit, že se asi utopím. Pak jsem si ale stoupl a zjistil jsem, že jsem se propadl po kolena do bláta. To mě uklidnilo.
Největší zdržení: převlékání
Kamarádi mi říkali, že se dá hodně času ztratit na převlékací stanici. Nejdřív jsem byl přesvědčený, že je mi to vlastně jedno. Ale když jsem jsem na převlékání z plavek do cyklistického ztratil asi 5 minut a všichni mě předběhli, trochu mě to zpětně mrzelo. Takže pro příště bych si už pořídil triatlonovou kombinézu.
U kola jsem si musel všechno odmakat sám, protože jsem se nechytil žádné skupiny, která by byla pro mě adekvátní. I to mě stálo pár sil.
U kola jsem si musel všechno odmakat sám, protože jsem se nechytil žádné skupiny, která by byla pro mě adekvátní. I to mě stálo pár sil.
I tak jsem byl s tempem 31,5 km/h spokoejný. I když si vzpomenu na závod Velocity Berlín, kde jsem na 100 km měl 39,5 km/h, tak mám určitě potenciál na zlepšení.
Píscko je dost klasikářský profil. Nahoru dolu, žádná rovina, žádný kopec. Takže jsem furt jel naplno a asi každý mi potvrdí, že tenhle terén prostě bolí..
Běh
Tranzice z kola na běh nebyla až tak tragická jako předtím. Obul jsem běžecké boty a vydal se na cestu. Průběh běhu byl horší než můj výsledný čas.
Trasa opět nebyla úplně po rovině, spíš do takového U.čka. Co oceňuju, tak určitě že i na tak krátké vzdálenosti byla občerstvovací stanice.
Běh i tak považuju nakonec za povedený – tempo 5:08 na kilometr bez tréninku je pro mě jako člověka s kilem navíc dobrý výkon.
Velké poděkování patří Maryně, která mě podél trasy podporovala a fotila. Když jsem jí zavolal, že potřebuju sacharidy – nějakou sušenku, tak na mě čekala s perníkem na tácku. Na kolo trochu nepraktický, ale před během jsem už po něm chňapl.
Jako Písečák jsem rád, že jsem se zúčastnil prvního triatlonu právě v Tálíně. Zajímavostí bylo, že nejstarší účastník byl ročník 1949. Ten skončil pouhých 14 pozic pode mnou.